Nosič katalyzátoru je speciální částí pevného katalyzátoru, dispergačním činidlem, pojivem, negativním nosičem aktivní složky katalyzátoru a někdy působí jako kokatalyzátor nebo kokatalyzátor. Nosič katalyzátoru, známý také jako nosič, je jednou ze složek naneseného katalyzátoru. Obecně se jedná o porézní materiál s určitým specifickým povrchem, na který je často navázána aktivní složka katalyzátoru. Nosič se používá hlavně k podpoře aktivní složky, takže katalyzátor má specifické fyzikální vlastnosti, zatímco samotný nosič obvykle nemá katalytickou aktivitu.
Požadavky na podporu katalyzátoru
1, může zředit hustotu aktivních složek, zejména drahých kovů
2, lze připravit do určitého tvaru
3. Slinování mezi aktivními složkami lze do určité míry zabránit
4, odolává jedu
5. Může mít vzájemný účinek s aktivní složkou a hlavním katalyzátorem.
Vliv nosiče katalyzátoru
1, snížit náklady na katalyzátor
2, zlepšit mechanickou pevnost katalyzátoru
3. Zlepšení tepelné stability katalyzátoru
4, přidejte aktivitu katalyzátoru a selektivitu
5. Prodloužení životnosti katalyzátoru
Je představeno několik primárních nosičů
1. Aktivovaný oxid hlinitý: nejčastěji používaný nosič pro průmyslové katalyzátory. Nízká cena, vysoká tepelná odolnost, dobrá kompatibilita aktivních složek.
2. Silikagel: chemické složení je SiO2. Obecně se vyrábí z kyseliny křemičitanu sodného (Na2Si3). Kyselina křemičitá vznikla působením křemičitanu sodného a kyseliny. Polymerace a kondenzace kyseliny křemičité, struktura polymeru je nejistá.
SiO2 je široce používaný nosič, ale jeho průmyslové využití je menší než u Al2O3, což je způsobeno obtížemi při přípravě, slabou afinitou k aktivním složkám, snadným spékáním s vodní párou a dalšími vadami.
3. Diatomit: přírodní SiO2. Obsahuje několik oxidů kovů a organických látek a jeho struktura pórů a specifický povrch se mění s původem. Před použitím by se měla provést kyselá úprava. Jedním z nich je zlepšení obsahu SiO2 a zvýšení specifického povrchu, specifického objemu pórů a primárního poloměru pórů. Druhým je zlepšení tepelné stability, po kyselé úpravě se může specifický povrch dále zvýšit. Diatomit se používá především k přípravě katalyzátorů s pevným ložem.
4, aktivní uhlí: hlavní složkou je C, obsahuje několik H, O, N, S a popela atd. Aktivní uhlí má nepravidelnou strukturu kamenného mlýna, na povrchu jsou karbonylové skupiny, chinonové skupiny, hydroxylové skupiny a karboxylové skupiny. Aktivní uhlí se vyznačuje vyvinutými póry a velkým povrchem, tepelnou stabilitou a vysokou odolností.
5. TiO2: má tři krystalové tvary: anatas, deskový titan a rutil. Listová titanová ruda se obtížně syntetizuje kvůli své nestabilitě; anatas se tvoří při nižší teplotě s relativní hustotou 3,84 a větším specifickým povrchem. Zahřátím na 600~1000 °C se anatas mění na rutil s relativní hustotou 4,22 a malým specifickým povrchem.
6. Karbid křemíku: bod tání karbidové keramiky je vyšší než 2000 °C, má vysokou tepelnou vodivost, vysokou tvrdost, silnou tepelnou odolnost a odolnost proti nárazu, ale v kyslíkové atmosféře se jednoduše oxiduje. Proto se SiC často používá jako nosič katalyzátoru ve vysokoteplotním prostředí.
7. Molekulární síto: je to krystalický silikát nebo silikohlinitan, systém pórů a dutin složený z křemičito-kyslíkového tetraedru nebo hlinito-hliníkového tetraedru spojeného kyslíkovými můstky. Má vysokou tepelnou stabilitu, tepelnou stabilitu ve vodě a odolnost vůči kyselinám a zásadám.
Čas zveřejnění: 10. srpna 2019